Polemika k F. Peroutkovi

Otiskuji následující  příspěvek  Ivana Fenze, ačkoliv s ním do značné míry nesouhlasím. KJ

————————————————————————————————-

Obrana F. Peroutky (poslance ČSNS do r. 1948), proti Zemanovské svévoli.

Ferd. Peroutka měl potřebu sledovat politický vývoj v obnoveném státě ČSR. Založil týdenník Tribuna pro intelektuální výměnu názorů. TGM mu poskytl rozvojovou dotaci. FP poskytl v Tribuně pravidelný prostor Juliu Fučíkovi, jako mladému žurnalistovi, ale přepočítal se, JF podlehl komunistické sebekontrole a psal oslavné a nepravdivé sentence o „zemi, kde zítra znamená již včera“. Fučík s dalšími komunisty Tribunu zneužil a FP založil další časopis Přítomnost. Z toho je vidět demokratická podstata jeho jednání.

Čím asi dnes obohatí ČR prezident Zeman, když bez důkazu osočil 40let zemřelého Ferdinanda Peroutku? Ferdinand Peroutka, musil uprchnout z republiky v r. 1948 po komunistickém získání moci ve státě. Poučení, které mu udělili nacisté, uvězněním v koncentračním táboře Dachau, Buchenwald a nakonec na Pankráci bylo varovné. Ani jako poslanec Československé strany národně socialistické nebyl funkcí ochráněn proti bolševické zvůli. Náhlá a dodnes řádně nevysvětlená smrt Jana Masaryka tehdy varovala.

Peroutka neustal ani v emigraci. V r. 1952 „vydupal“ za pomoci Američanů Radio Svobodná Evropa. Toto Radio byla posila pro SSSR terorizované ve Východní Evropě. O této navýsost významné činnosti se Zeman nezmínil. Asi proto, že ji nikdy nepochopil a nijak ji neocenil.

Jako přesvědčený demokrat odmítal FP teroristické tendence nacistů i komunistů, za což se tito mstili vězněním i vraždami. Žádného rozumného člověka nenapadá, proč po 40letech od úmrtí napadl prezident Zeman památku FP, dodnes nedoloženě. Zřejmě si voliči v přímé volbě prezidenta nepřečetli čl. 54 Ústavy odst. 3. „prezident není z výkonu své funkce odpovědný“, a nikoho nenapadlo, že se najde kutil na prezidentské židli, který se bez důkazu chce vypořádat s dávno zemřelým žurnalistou.

Vzniká otázka, proč to Zeman dělá? Když dehonestovali Peroutku nacisté, vědělo se proč, když komunisté, vědělo se to také. Když prez. Zeman, neví se to dnes ani po soudních tahanicích. Lze jen spekulovat. Zřejmě prezidentovi překáží zvídaví novináři a asi jim chce ukázat, že se umí utkat i s dávno mrtvým člověkem. Jenže po FP zůstalo dílo s hluboce demokratickými kořeny, což se u prezidenta Zemana hledá těžko. Jeho povaha nevybočuje z narcistního sebevzhlížení jeho nedávného předchůdce, kterého neuměle kopíruje. Oba, Klaus i Zeman rezonují svým založením ( sebestřední intelektuálové v politice ) se značnou částí občanů. Je to ta část, líná myslet i něco dělat, čekající na spásu ( od krále, vůdce, prezidenta ), Jmenovat se to může jakkoli, ale princip je stejný. Je to račí pochod proti Masarykové snaze „odrakouštit se“, tzn. stát na svých názorech a nečekat na spásu ani od státu a tím méně od katolické církve. Proto byl vybrán jako symbol dávno mrtvý žurnalista, aby se jeho dehonestací oživovala mrtvola překonaných společenských vztahů do zapomenuté podoby „já pán, ty kmán“.

Dosud nezapomenutá opoziční smlouva z dílny politiků, Zemana a Klause, to dnes pěkně osvětluje. A kdyby i něco v ničemném záměru nevyšlo, pak zbývá ještě amnestie. Je jen otázka, zda ji v případě soudu o omluvu Peroutkově vnučce Kaslové, prostřednictvím ohebného Ovčáčka, neodpovědný prezident neudělí Kanceláři prezidenta ( Ústava to nezmiňuje, ani nezakazuje ).

Ivan Fenz, místopř. ČSNS 2005