Se souhlasem autora vkládám. KJ

Motto: „Vpolitice neexistují žádní přátelé“. /Cicero/

„O T O M R O Z H O D N O U V O L I Č I“

Tato oblíbená fráze naprosté většiny politiků nevyvolává u zasvěcených nic jiného než úsměv.

Vědí totiž dobře, že půjde o starou, otřepanou hru „boje o voliče“ prezentovanou předvolebním kláním jednotlivců, skupin, politických stran, bloků aj. Nezapomínejme, že politika je dnes ve všem a za vším. Zasahuje čím dále tím hlouběji do našeho soukromí. To je také důvod, proč se na ni nemůžeme dívat jen jako na „starost o věci veřejné“, nebo na „službu společnosti“. Musíme se smířit s faktem, že politika zasahuje všechna patra společnosti. Obrazně řečeno, od těch nejvyšších pater přes hospody až po naše ložnice. Jsem názoru, že naše společnost, obdobně jako mnohé jiné, se stala na politice tak závislou, že by bez ní už nemohla fungovat. Nelze ani vyloučit, že by se mohla i úplně rozpadnout. Lidé potřebují politiku jako drogu. Potřebují iluse, chiméry, sliby, šéfy, hlídače, příkazy, zákazy, honby na čarodějnice a tresty. A tak je opět ve staronové podobě budeme brzy mít. Vždyť všichni potřebujeme být klamáni! Potvrzuje to i staré známé rčení: Svět chce být klamán, nechť je tedy klamán. Je zcela jedno, byl-li jeho autorem řecký filosof Démokritos z Abdér či Neronův římský přítel Petronius. Rčení je na světě a dodnes přesně charakterizuje daný stav.

Britský novinář, esejista a spisovatel z 1. poloviny 20. století G. Orwell už ve své době podporoval názor, že politikou je prosyceno všechno kolem nás a charakterizoval tento stav slovy: „V naší době není možné zůstat mimo politiku. Všechny problémy jsou dnes politické a politika sama je směsicí lží, vytáček, hloupostí, nenávisti a schizofrenie“. To bylo tenkráte v jeho době, a co by říkal tomu asi dnes? Raději snad ani nemluvit.

Jak je všeobecně známo, nejvěrnější služkou politiky je byrokracie. Ta se používá k vyplňování prostoru mezi držiteli politické moci a obyčejnými občany. Byrokraté dělají to, co od nich politici požadují. Politici si vesměs uvědomují, že bez byrokratů by byli nejenom bezmocní, ale mnohdy i směšní. Mezi byrokracií a politikou existuje logická a přirozená symbióza. Dobrý politik si byrokracie váží a očekává od ní podporu a sám ji také podporuje. Vzpomeňme jen např. jaké nehorázné finanční částky ve formě nejrůznějších prémií a jiných požitků tzv. „nepostradatelní“ byrokraté od svých ministerských šéfů dostávají. Pravdu má dozajista německý sociolog a ekonom M. Weber, který napsal: „Byrokracie je nejracionálnější známý prostředek k důsledné kontrole lidských bytostí“.

Jak většina našich občanů dobře ví, že v letošním roce nás v říjnu čekají parlamentní volby a na počátku roku příštího volby prezidentské. Při těch parlamentních půjde o to, která politická strana ovládne stát a která skončí v politickém propadlišti. Bude to zkouška ohněm každého politika i politického seskupení. Ve volebním boji je takřka všechno dovoleno včetně ran pod pás i do zátylku a urážek, které by byly žalovatelné. Je pravdou, že na to musí být žaludek. Žádné myšlenky, triky nebo sliby nemají přitom v předvolebním boji takovou sílu jako peníze. Velkou konkurenční výhodu mají proto již předem jednotlivci a strany, za nimiž stojí movití sponzoři, kteří dobře vědí, co chtějí a nechtějí to samozřejmě zadarmo.

Cílem účasti ve volbách je dosažení co nejlepších volebních výsledků. Velké a známé strany pragmaticky kalkulují, že by mohly volby vyhrát a malé strany pak, že s případným i malým počtem mandátů se dá dobře kupčit. Takové malé strany často opatrně oscilují kolem politického středu, což jim dává naději být jednou ve středopravé a jindy ve středolevé koalici aniž by se zpronevěřily svým ideálům. Markantním příkladem je v tomto směru KDU-ČSL, která svého koaličního i vyděračského potenciálu plně využívá. S tím, ale souvisí i takové příklady jako je tomu v případě politické strany STAN. Velkohubý předseda STAN, učitel P. Gazdík, který ještě před nedávnem oficiálně prohlašoval, že příjme do svého moravského bytu migranty, což se samozřejmě nikdy nestalo, zřejmě „opil rohlíkem“ předsedu KDU-ČSL P. Bělobrádka, který mu hodil „ záchranný politický pás“ a vzal ho s jeho soukmenovci na čas pod křídla KDU-ČSL. Otevřenou otázkou tak zůstává na čí pokyn se tento zřejmě „sebevražedný“ krok pro KDU – ČSL uskutečnil, kdo za ním stál a připravil to nejenom doma, ale i v zahraničí?

A co říci závěrem? Snad pouze tolik že nás opět čeká předvolební mumraj a politický kabaret. To zase vyplave špíny, osočování, pomluv a různého svinstva na hladinu českého rybníka. Všichni kandidáti jako jeden muž či žena se budou opět předhánět, jak myslí na své voliče a občany, na jejich blaho, co dobrého budou pro ně nezištně konat, co se budou snažit měnit, jak budou principiálně vystupovat proti zlodějnám všeho druhu, nedostatkům a nešvarům ve společnosti atd. Opět se začnou objevovat populistická hesla typu „S lidmi pro lidi“ oblbující svou „úderností“. Bylo by však na místě, kdyby toto heslo bylo doplněno o slova – „Hlavně pro sebe“, neboť jedině tak by vystihovalo současnou realitu. To se ale nemůže stát. Ukázalo by to tak skutečnou tvář naší společnosti, které nejde o nic jiného než o peníze a zase jenom o peníze. Vespasiánovo „Pucinia non olet“ /Peníze nesmrdí/ se stalo alfou a omegou veškerého dění. A o peníze jde přece všem bez rozdílu pohlaví a politické příslušnosti, ať už to jsou političtí zmrzlíci, kteří se nemohou odlepit od poslaneckých lavic, kterých se zuby nehty drží jako cosi košile, nebo ambiciózní „taky politici“, kteří svými mnohdy neznalostmi a doslova žvásty otravují atmosféru naší společnosti. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G. V Á C L A V S V A T E K

Sjezd sudeťáků a vlastizrádní lidovci

Sjezd sudeťáků

V současných dnech probíhá v Německu sjezd Sudetoněmeckého sdružení. To, že se vzdali majetkových nároků je sice chválihodné, ale jde jim o víc. Usilují stále o zrušení benešových dekretů. Tím by mohli soudně řešit i majetek. A že jim ti dva naši zmetci   (včetně celé KDU-ČSL) v tom sekundují je trestuhodné. Je to pátá kolona v naší republice. Je třeba na to pamatovat u voleb.  Já bych byl pro jejich vlastizradu pro Pankrác! 

Den veteránů 11.11.

Den veteránů.

Dnešní Den veteránů vzpomíná smířlivě všechny padlé a vysloužilce z válek 20 století. Jeho historie je odvozená od 11.11. v 11hod. a 11 minut r.1918, kdy podepsalo císařské Německo příměří, čímž skončila I.sv. válka. Byl poražen polofeudální německý militarismus, jak v císařském Německu, tak i v Rakousku. Datum je zvláště významné pro českou státnost, která byla posílena od vyhlášení 28. října 1918. Teprve oproštěné Francie, Italie a V. Britanie od účasti na válce, mohly konečně ve spolupráci s USA připravit poválečné uspořádání v Evropě. Zanikla tři císařství, rakouské, ruské a německé. Závažné stigma neslo německé císařství podrazem na Rusku. Tajně provezlo Lenina s vkladem zlatých marek do Ruska, k docílení bolševického rozvratu a vystoupení Ruska v r. 1917 z válečné koalice Trojdohody. Tím došlo k repatriaci válečných zajatců v Ruska do Německa, jejich nasazení na západní frontu k rozhodnému útoku na Francouze a Brity. Jen vstup USA po boku Trojdohody zabránil Německu dosáhnout vítězství. Byla to tedy společná akce těchto států, která zajistila trvalost vyhlášeného Československa. Jeho hlavní vojenské síly, Československé Legie byly vázány další dva roky na Sibiři podél Magistrály v bojích s bolševiky, kterým k tomu vlastně pomohlo císařské Německo. Následky pro vývoj Evropy byly varující. Bolševické skupiny se etablovaly v Bavorsku i Maďarsku. Následný vznik komunistických stran podle not z Kremlu byl varovný pro budoucnost.

Ivan Fenz

 

Polemika k F. Peroutkovi

Otiskuji následující  příspěvek  Ivana Fenze, ačkoliv s ním do značné míry nesouhlasím. KJ

————————————————————————————————-

Obrana F. Peroutky (poslance ČSNS do r. 1948), proti Zemanovské svévoli.

Ferd. Peroutka měl potřebu sledovat politický vývoj v obnoveném státě ČSR. Založil týdenník Tribuna pro intelektuální výměnu názorů. TGM mu poskytl rozvojovou dotaci. FP poskytl v Tribuně pravidelný prostor Juliu Fučíkovi, jako mladému žurnalistovi, ale přepočítal se, JF podlehl komunistické sebekontrole a psal oslavné a nepravdivé sentence o „zemi, kde zítra znamená již včera“. Fučík s dalšími komunisty Tribunu zneužil a FP založil další časopis Přítomnost. Z toho je vidět demokratická podstata jeho jednání.

Čím asi dnes obohatí ČR prezident Zeman, když bez důkazu osočil 40let zemřelého Ferdinanda Peroutku? Ferdinand Peroutka, musil uprchnout z republiky v r. 1948 po komunistickém získání moci ve státě. Poučení, které mu udělili nacisté, uvězněním v koncentračním táboře Dachau, Buchenwald a nakonec na Pankráci bylo varovné. Ani jako poslanec Československé strany národně socialistické nebyl funkcí ochráněn proti bolševické zvůli. Náhlá a dodnes řádně nevysvětlená smrt Jana Masaryka tehdy varovala.

Peroutka neustal ani v emigraci. V r. 1952 „vydupal“ za pomoci Američanů Radio Svobodná Evropa. Toto Radio byla posila pro SSSR terorizované ve Východní Evropě. O této navýsost významné činnosti se Zeman nezmínil. Asi proto, že ji nikdy nepochopil a nijak ji neocenil.

Jako přesvědčený demokrat odmítal FP teroristické tendence nacistů i komunistů, za což se tito mstili vězněním i vraždami. Žádného rozumného člověka nenapadá, proč po 40letech od úmrtí napadl prezident Zeman památku FP, dodnes nedoloženě. Zřejmě si voliči v přímé volbě prezidenta nepřečetli čl. 54 Ústavy odst. 3. „prezident není z výkonu své funkce odpovědný“, a nikoho nenapadlo, že se najde kutil na prezidentské židli, který se bez důkazu chce vypořádat s dávno zemřelým žurnalistou.

Vzniká otázka, proč to Zeman dělá? Když dehonestovali Peroutku nacisté, vědělo se proč, když komunisté, vědělo se to také. Když prez. Zeman, neví se to dnes ani po soudních tahanicích. Lze jen spekulovat. Zřejmě prezidentovi překáží zvídaví novináři a asi jim chce ukázat, že se umí utkat i s dávno mrtvým člověkem. Jenže po FP zůstalo dílo s hluboce demokratickými kořeny, což se u prezidenta Zemana hledá těžko. Jeho povaha nevybočuje z narcistního sebevzhlížení jeho nedávného předchůdce, kterého neuměle kopíruje. Oba, Klaus i Zeman rezonují svým založením ( sebestřední intelektuálové v politice ) se značnou částí občanů. Je to ta část, líná myslet i něco dělat, čekající na spásu ( od krále, vůdce, prezidenta ), Jmenovat se to může jakkoli, ale princip je stejný. Je to račí pochod proti Masarykové snaze „odrakouštit se“, tzn. stát na svých názorech a nečekat na spásu ani od státu a tím méně od katolické církve. Proto byl vybrán jako symbol dávno mrtvý žurnalista, aby se jeho dehonestací oživovala mrtvola překonaných společenských vztahů do zapomenuté podoby „já pán, ty kmán“.

Dosud nezapomenutá opoziční smlouva z dílny politiků, Zemana a Klause, to dnes pěkně osvětluje. A kdyby i něco v ničemném záměru nevyšlo, pak zbývá ještě amnestie. Je jen otázka, zda ji v případě soudu o omluvu Peroutkově vnučce Kaslové, prostřednictvím ohebného Ovčáčka, neodpovědný prezident neudělí Kanceláři prezidenta ( Ústava to nezmiňuje, ani nezakazuje ).

Ivan Fenz, místopř. ČSNS 2005

28.10. – projev na Václavském náměstí

Vážené dámy a pánové. Vážení přátelé.

Sešli jme se dnes na tomto historickíém místě, kudy kráčely dějiny našeho národa, vlasti i státu. Je to již 98 let, kdy se český národ po staletí poroby a germanizace osamostatnil a společně se Slováky ustavil Československou republiku. Skláním se dnes před jeho vytrvalostí, národním cítěním a tisíciletým bojem za svá občanská práva. Svoboda Evropské kultury spočívá právě v tom, že máme práva- občanská práva!

V této souvislosti chci připomenout Evropskou unií nám vnucenou Deklaraci lidských práv, nadřazenou naší národní legislativě. V době, kdy se o ní u nás jednalo, jsem tento rozdíl nevnímal. Podle ní má ale kdejaký muslimský přivandrovalec větší práva, než kterýkoliv náš občan. Odmítám tuto deklaraci akceptovat, protože je to rasismus naruby a dělá z nás otroky. Jsem občan této republiky a mám své občanské povinosti a občanská práva.

V tomto směru je třeba vytvářet trvalý a jednotný tlak všech vlasteneckých sil i veřejnosti na naši vládu, aby pochopila oprávněnou vůli našeho lidu vyplývající z ústavy České republiky. Stejné je to i s dalšímy zákony té fašistické bruselské administrativy, za jejíž jednáním cítím snahu po zglajšaltování eropských národů a vytvoření Kalergiho uni-evropana.

My odpůrci těchto nových pořádků jsme nazýváni xenofoby a extremisty.

V prvém případě jde o zcela záměrně zkreslený výklad toho slova, ve druhém případě o nálepku a způsob, jak nás umlčet.

Byli snad naši buditelé Jungmann, Palacký, Tyl, Havlíček, Neruda, ….extremisty, když se prali za občanská práva našeho národa? Byli snad Masaryk, Beneš, Štefánik, Šrobár, Kramář, Klofáč a další extrémisty, když usilovali o svéprávnost českého a slovenského lidu ve vlastním státě? Jsme my extrémisty, když usilujeme o jeho suverenitu ? a je nás v tomto státě drtivá většina! NE! Jen hájíme odkaz a dědictví našich předků.

Hájíme zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku svou i hrob svůj, matku svou, vlast jedinou i v dědictví nám danou, šírou tu zemi, zemi jedinou.

Vážení přátelé.

Toto shromáždění bylo svoláno nejen za účelem připomínky 98.výročí vzniku Českolslovenska, ale je i manifestací za mír. Je toho skutečně třeba. Zbraněmi se haraší na všech světových stranách a zvláště v Evropě. Proti tomu je třeba důrazně vystupovat a toto nebezpečí eliminovat. Nikdo si v předvečer 1. i 2. světové války nemyslel, co přijde v následujícíh dnech a rocích. Nejsme to ovšem my Češi, Slováci, Poláci, Maďaři, Jihoslované a další, kdo dnes stupňuje válečnou psychózu. Jsou to především Spojené státy a jejich západní spojenci prostřednictvím NATO. Pokud jsem bruselskou administrativu nazval fašistickou organizací, je NATO zločinecká organizace. Viděl jsem vybombardované Srbsko a vím, o čem hovořím. Dnešní Rusko obkličují vojenské jednotky Spojených států a trvale usilují o jeho likvidaci resp. zotročení. Proč?

Tento vrcholně monoplistický stát nutně potřebuje expandovat za účelem získání surovin, energií, levných pracovních sil a odbytišť pro svojí produkci. A na tom parazitovat. Pokud neexpanduje, zhyne! Je to zákonité a tento zákon, stejně jako hospodářské krize má monopolní kapitalizmus zapsaný ve své DNA. Připomenul bych, že v 1. světové válce profitovaly Spojené státy na Evropě na dodávkách potravin, v 2. světové válce na dodávkách zbraní. Ve svých monopolistických zájmech by spustili i 3. světovou, kdyby nebylo jaderných zbraní a následovně nehrozila světová apokalypsa. Tak na tom pracují vývozem „svojí“ demokracie! Lež, manipulace, lobizmus, korupce, liberalizace, – to jsou rodné sestry této jejich demokracie. A k nim patří i pražská kavárna a vlastizrádné neziskovky.

Jak jsem již navrhoval na minulých demonstracích, spojme své síly v odporu proti válce, proti řízené imigraci, proti manipulaci s naší zemí, manipulaci s našimi zákony a našim lidem, spojme své síly proti naší pochybné vládě i parlamentu. Pryč s vládou, která zaprodává náš národ ! Vystupme z té prohnilé, profláklé, finanční oligarchií a nadnárodním kapitálem zkorumpované Evropské unie a utvořme na bázi Vyšegrádu Novou unii od Baltu až po Jadran. Jsem národní socialista a vždy budu hájit a preferovat to naše. Je totiž smutnou skutečností, že se politika Bruselu podstatně rozchází se zájmy svých občanů, že ignoruje hlasy menších států a ve stávající podobě je nereformovatelná! Ještě více Bruselu, a nepůjde zde žít.

Ti, kdo se dnes hájí státní suverenitu, jsou občané bývalé východní Evropy, bránící nabytou svobodu, kulturu, prostou existenci a tím i svoji zemi. Pryč z této unie!

Ať nadále žije naše Česko a bratrské Slovensko!

Ať žijí svobodné národy Evropy!

Ing.Karel Janko

28.říjen

28. října si připomínáme vznik Československé republiky v roce 1918.

Kromě běžných projevů politiků uslyšíme jistě, jako každý rok, i řadu nesmyslů. Nepochybně nás zase různí, rádoby intelektuálové, budou přesvědčovat o tom, že nepatřičně slavíme vznik státu, který už neexistuje a s nimž dnes vlastně nemáme nic společného. Že to byl stát, který selhal, že jsme se o něj nijak nezasloužili a byl nám jen darován velmocemi a že to byl jen nepřirozený slepenec, který utlačoval národnostní menšiny. Zkrátka, že jsme měli zůstat u Rakouska, které mělo přístup k moři a bylo velmocí, na kterou by si nikdo nedovolil. Ani Hitler, ani Stalin. Nevíme, jestli tito lidé ve škole tak často chyběli, nebo jsou tak dobře kýmsi placeni, ale přehlížejí, že ČR se jasně deklaruje jako nástupce Československé republiky a jen málokdo oslavuje na Nový rok rozpad federace. 1. leden totiž většina našich spoluobčanů chápe opravdu jen jako Nový rok a jinak není co oslavovat. Republika tedy existuje a hlásíme se k ní zcela přirozeně a kontinuálně. Československo rozhodně neselhalo. V roce 1938 bylo připraveno k boji a mobilizace proběhla ukázkově a spontánně. Ani spuštění železné opony nebylo vinou naší země ale hry dvou velmocí, které si pohrály i s řadou jiných zemí, mnohdy větších a lidnatějších.V takovém případě by se za svá selhání muselo kát mnohem více států a to s velmocemi v čele. Není bez významu, že se v případě Československa jednalo o hospodářsky a kulturně vyspělou zemi a to i později, v rámci sovětské sféry vlivu. Republika také rozhodně nebyla nějakým dárkem od velmocí. Byla výsledkem dlouhodobého státoprávního hnutí, které vyvrcholilo úsilím T.G. Masaryka a jeho spolupracovníků v zahraničí i v řadách domácího odboje a především obětavý boj československých legionářů u Arrasu, Doss Alta, Zborova a dalších bojištích První světové války. I v prvních letech své existence musela Československá republika obhájit své hranice zbraněmi proti agresi Maďarska a Polska a proti iredentistickému hnutí v česko-německém pohraničí. O útlaku menšin nemůže být už vůbec řeč, protože republika práva národnostních menšin plně respektovala a mohla být mnoha zemím v této oblasti vzorem. Představovat si Rakousko – Uhersko jako jakousi záruku českých národních zájmů a českého bytí je už vůbec dokonalou hloupostí. Ne nadarmo bylo nazýváno „žalářem národů“ a jakou by bylo zárukou proti agresívním choutkám diktátorů dostatečně dokládají výprasky, které rakouští generálové opakovaně dostávali v celé řadě válečných konfliktů . A tyto porážky stály i mnoho českých životů, v cizích zájmech. Připomínáme si 28. Říjen, s vědomím, že máme co slavit, že toto datum má mimořádný význam a patří k nejvýznamnějším okamžikům v dějinách naší země, za které se nemusíme stydět. Naopak. Byli jsme, jsme a budeme, na své dějiny hrdí.

Za ČSNS 2005 Ivan Fenz

 

Glosa k zamyšlení medaile a Bredy- Hermann

Zdravím přátelé.
Co můžeme čekat od člověka jako je Daniel Hermann. Myslím že je schopen mediálně zneužit  ke své kariéře  cokoli.
Neobstojí ani jako solidní český politik, občan a bohužel ani jako slušný katolík. Člověk, který není schopen udělat si  čas, zajet na pohřeb, nebo alespoň poslat viditelnou kondolenciˇ(odpovídající jeho nynějšímu postaveni) ženě která byla jeho vlastnímu otci, dlouholetému novináři lidovců ,třicet let partnerkou a řadu posledních let jeho života se o něj jako o nemocného a nemohoucího upoutaného na lůžko obětavou starala. Nebyl schopen za touto ženou po smrti otce již jako za osamělou a opuštěnou (v penzionu s pečovatelskou službou kde s jeho otcem leta žila) někdy zajet. Jen tyto indicie mi napovídají kde je v mediélní kauze okolo vyznamenání jeho strýce asi většina cti a pravdy. Vše napovídá tomu že pan Herman jen tvdě pracuje na své kariéře za každou cenu, Je schopen proto kolaborovat  hlavně s momentálním politickým  trendem. Dnes to je Vatikán, protizemanovský blok a restrituce katolické církve. Kdyby přišel   islám  možná si nasadí  turban, pokud by  mu přišli s nabídkou z Pekingu  věřim, že by zvládl jako jeden z prvních za dnešní setkání s dalajlámou se  omluvit a možná i zežloutnout.

Toť  glosa k panu Hermannovi z jižních čech – občanského okolí  jeho otce,  českobudějovického lidoveckého novináře .

Ivan Fabián
nár.soc jižní čechy

Volební leták do krajských voleb 2016

V letošních krajských volbách kandiduje ve Středočeském kraji

                                                 Ing. Karel Janko ,

předseda České strany národně socialistické   a  člen Aliance národních sil

v koalici se Stranou zdravého rozumu, Českou stranou národně sociální a Demokratickou stranou zelených.

Naším cílem je:

odmítnutí přijímání imigrantů, vlastenectví, zachování obranyschopnosti našeho státu, podpora rodin s dětmi, podpora vzdělání, zjednodušené živnostenské podnikání, znárodnění přírodního bohatství.

Podpořte volební číslo 67. Ne ilegální imigraci, peníze raději našim lidem! Podpořte i ostatní členy ČSNS 2005 na této kandidátce.

Všeobecné výhrady k EU  je třeba analyzovat.

Příkladem je  evropská politika  vůči migrantům. Z pozice EU je proklamativní, z pozice členských zemí  je závazná fyzicky.  Kdo stavěl slavobrány „villkomen“ má osobní odpovědnost  za lidi, které bez dokladů do země vpustil.  Jiná je odpovědnost pobřežních států EU, které vázány námořním právem loví „trosečníky“. Nastává otázka, kdo to má platit?  Platí ty státy na jejich území se migranti ocitnou. Nikdo předběžně nezkoumá, zda jde o oprávněné žadatele o politický asyl k jehož poskytnutí váže členské státy dohoda EU nebo o jiné lidi s jinými cíli.  Jde o množství lidí a finanční výdaje  nemohou být pravidelnou součástí rozpočtů dotčených států. Naopak kryjí  se vydanými dluhopisy. Ty zase odkupuje Evropská Centrální Banka a ta je také vydavatelem eur.  Je to způsob inflace a nepřímo jde nebo v budoucnu půjde o plíživou devalvaci eura.  Už se dávno propíchlo, že jak americký dolar tak i euro bez inflace, není udržitelné. Jenže co dělají ve státě, který euro nepoužívá?

V České republice se uložilo České Národní Bance, aby cílila inflaci s ohledem na  ceny pro spotřebitele. Kdo jí to uložil? Nýmandi řídící  stát.  V prvé linii i lidé závislí na vývozu, aby si opticky zlepšili uvnitř státu finanční bilanci. Dovozcům se naopak pozice zhoršila a nakonec se přenesla na koncového spotřebitele, tomu já říkám,  zlodějská pravicová politika.   Prezident sice mluví ( a to stále jinak ), že by mělo být přijato euro, ale sám ve vládě se tomu vyhnul. Jeho kůň Rusnok – guvernér ČNB teď připouští, že se s pevným kurzem k Euru někdy rozloučíme.  Ovšem kdy a co nás to ještě bude stát, neřekne nikdo. Inflace eura v ČR zastíraná umělým kurzem přenáší na celou ČR, přiměřeně rozsahu používáni eura, inflaci vznikající financováním migrantů.  Kdyby bylo tržní postavení koruny obnoveno už dnes, by byl kurz kolem 20kč:1euru.  Stávající kurzová levota  ukazuje na neodpovědnost, jak státní správy, tak vývozců, kteří vzniklé břemeno věší na dovozce a spotřebitele.

Uznání kurzu 20 : 1  by možná vyloučilo tahanice o zvyšování mezd, platů a důchodů. Ke konzolidalici poměrů má směřovat politické úsilí a nikoli k pseudoproblémům, vyznačujících se pokřikem o vystoupení z EU. Naši neumětelové ničí společenské potřeby, nikoli EU.

Ivan Fenz, místopředseda ČSNS 2005

Kongres sudeťáků v Plzni

 

Vážení přátelé i nepřátelé.

Nehorázná drzost organizovat sraz a konání kongresu sudetoněmeckého landsmanšaftu v těchto dnech v Plzni mě přiměla k tomuto protestu a osobní účasti na demonstraci. Úvodem se chci zmínit o dvou osobních vzpomínkách.

Když jsem se kdysi s maminkou bavil o odsunu Němců, říkala mě následující:

Žila jsem v Moravské Třebové, tehdy dosti německé oblasti, v klidu a míru s místními Němci až do norimberského sjezdu NSDAP v roce 1937. Poté jsme byli jen čechiše hund. Provokace byli na denním pořádku, šikana v obchodech, ve škole i na ulici. V roce 1939 se nakonec museli vystěhovat, protože tamní oblast spadala do „Sudet“.

Druhá vzpomínka je moje. Po roce 1945 jsem bydlel (pochopitelně s rodiči) v Liberci. Je naprostá lež, že byli všichni Němci odsunuti do Německa. Odsunuti byli příslušníci wermachtu, SS, členové NSDAP, henleinovci a td. Ostatně – měli co chtěli: Heim in Reich. Ti, kteří se nezkompromitovali – například sociální demokraté, vdovy po vojácích, dělníci-odborníci v továrnách, ti mohli zůstat. Tak zůstali mnozí v okolí Liberce a hlavně i v celém pohraničí. A bylo jich cca 250 000. S jedním z jejich potomků jsem seděl ve škole v lavici a s několika sdílel osm let jednu školní třídu. Takže žádná kolektivní vina!, jak je dnes hlásáno, ale účelová lež.

Transfer, v původním německém překladu bevőlkerungtransfer – česky přesídlení, jak se srávně nazývá odsun německého obyvatelstva z Československa v roce 1945, byl iniciován a schválen ve 13. části aktu Postupimské dohody vítězných mocností a následně ve Spojených národech. Jednalo se nejen o transfer Němců z ČR, ale i z Polska a Maďarů ze Slovenska .

Zatímco otázka odsunu německého obyvatelstva do Rakouska byla fakticky vyřešena, někteří sudetští Němci, vzdor uzavřené česko-německé deklaraci ratifikované v r.1997, nepovažují problém svého přesídlení a zabavení majetku za uzavřený a požadují navrácení majetku či odškodnění s argumentem na uplatněníkolektivní viny. Jak jsem již řekl a argumentoval: jaká to byla kolektivní vina?

V této souvislosti je nutné jim připomenout 360 000 zavražděných, umučených a zahynulých Čechoslováků v průběhu šesti válečných let, zneužití celého našeho hospodářství a zvláště průmyslu k německé expanzi i nesplacené válečné reparace ve výši současných 3 bilionů Kč. Ale o tom se již nemluví.

Cílem sudeťáků je roztrhat Českou republiku na kusy – Čechii, Moravu, Slezko, tyto části začlenit do euroregionů, které pak spolknou a pochopitelně ruku v ruce s tím jde i zavedení restitucí zabaveného majetku.

V jejich snahách jim pak pomáhali a pomáhají i někteří občané naší republiky: bývalý hradní zmetek, jeho sudeťácký kancléř, lidovci s fláternickým ministrem v čele, lokální přisluhovači a další kolaboranti. Kdyby k tomu nebyl loajální i předseda vlády Sobotka, nemohl by se tento jejich kongres na území České republiky nikdy konat. Pryč se všemi zrádci!

Kdo už zapomněl a nebo ještě nebyl na světě, měl by si znova přečíst varování Dr. Edvarda Beneše. Cituji: V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj dekrety presidenta ČSR. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nebudou opakovat tragické události let 1938-39.
Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovu osídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po prá vu, na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti.
Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „ takzvaní čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o
Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „ takzvaní čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního presidenta ČSR T.G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M.R.Štefánika.Vedlo by to k zániku obou našich národů.
Nezapomeňte, že mé dekrety se týkají i potrestání vlastizrádců a že mají trvalou platnost. Potrestejte všechny vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.
Dr.Edvard Beneš, Praha, Květen, 1947.

Na závěr mohu jen zopakovat varovná slova jednoho českého vlastence, od jehož popravy včera uplynulo 73 let: Lidé bděte! A já dodávám: Zvláště dnes!

V Plzni 9.9.2016

Ing. Karel Janko